Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Zaměstnance soukromé společnosti poskytující bezpečnostní služby spočívající také v ostraze cizího majetku, který v době provozu prodejny provádí její ostrahu, nelze považovat za „jiného, který plnil svoji obdobnou povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání“ ve smyslu zákonného znaku uvedeného v § 145 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Stejně je třeba na něj pohlížet také ve vztahu ke zvlášť přitěžující okolnosti uvedené v § 140 odst. 3 písm. f), § 146 odst. 2 písm. d) či § 353 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku.

I. K naplnění znaku spočívajícího v tom, že pachatel trestný čin uvedený v odstavci 1 § 145 nebo § 358 tr. zákoníku spáchal opětovně ve smyslu § 145 odst. 2 písm. g) a § 358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, postačí jakýkoliv případ opakování téhož trestného činu. Není třeba, aby byl za takový čin pravomocně odsouzen, a není významné, zda se ohledně takového odsouzení na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl (srov. č. 58/2011 Sb. rozh. tr.). Proto i v případě amnestie, jíž byl prominut trest s účinkem, že se na odsouzeného hledí, jako by odsouzen nebyl, tato okolnost nebrání naplnění uvedeného kvalifikačního znaku, protože i přes fikci neodsouzení stále platí, že pachatel trestný čin, pro který byl původně odsouzen, spáchal. 

II. Jestliže odvolací soud, rozhodující pouze k odvolání obviněného, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu, jímž byl uložen souhrnný a samostatný trest, a nově ukládá jen úhrnný trest proto, že dřívější odsouzení rozsudkem, ve vztahu k němuž byl původně uložen souhrnný trest, je takové povahy, že se na obviněného hledí, jako by nebyl odsouzen (např. v důsledku rozhodnutí o amnestii), nemůže úhrnný trest uložit ve výměře odpovídající součtu původně uloženého souhrnného a samostatného trestu. Trest se v uvedeném případě stanoví za méně trestných činů a uložení trestu v takto označené výměře by znamenalo zhoršení postavení obviněného a tím porušení zákazu reformationis in peius.

Násilným jednáním vůči těhotné ženě vedeným úmyslem vyvolat u ní potrat nebo usmrtit plod pachatel naplňuje základní skutkovou podstatu trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku (popřípadě jeho pokusu), když vyvolání potratu nebo usmrcení plodu je samo o sobě těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. g) tr. zákoníku. Tímto jednáním však nelze bez dalšího naplnit znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu spočívající v jeho spáchání ze zavrženíhodné pohnutky ve smyslu § 145 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku. 

Okolnost, že úmyslné vyvolání potratu nebo usmrcení plodu může být z povahy věci spácháno jen na těhotné ženě, odůvodňuje posouzení činu jako trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, popř. pokusu tohoto trestného činu, aniž by tu byl rozpor se zákazem dvojího přičítání jedné a téže skutečnosti k tíži pachatele. Prostřednictvím znaku „na těhotné ženě“ tato skutková podstata ji chrání coby předmět útoku nejen jako těhotnou, resp. jako nositelku plodu, tzn. v tomto užším rozsahu, nýbrž šířeji jako osobu ve specifickém psycho-fyzickém stavu

Jestliže pachatel jako řidič motorového vozidla při jízdě vysokou rychlostí např. po dálnici záměrně provedl v reakci na způsob jízdy řidiče jiného motorového vozidla takový agresivní jízdní manévr, kterým vytlačil vozidlo řízené jiným řidičem mimo vozovku nebo donutil jeho řidiče k náhlému vyjetí mimo vozovku, lze učinit závěr, že úmysl pachatele (§ 15 tr. zákoníku) zahrnoval i případné následky způsobené tímto jednáním, a to včetně vážných zranění řidiče motorového vozidla (popřípadě dalších osob v něm jedoucích), jež bylo takto vytlačeno z vozovky. Proto přichází v úvahu právně posoudit takový čin ve smyslu § 145 tr. zákoníku.

I. Podle § 171 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se u způsobení fyzických a psychických útrap vyžaduje vyšší stupeň ovlivnění tělesné a duševní stránky osoby omezené na osobní svobodě, než je tomu u běžného omezování jeho osobní svobody. Rozumí se jimi především silná fyzická nebo duševní bolest, včetně výrazného strachu, obav o svůj život nebo zdraví, vyvolání vážnější poruchy zdraví nebo onemocnění apod. Pokud však fyzické nebo duševní útrapy dosáhnou mučivých útrap ve smyslu § 122 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku, v takovém případě se již jedná o těžkou újmu na zdraví a okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 171 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Protože způsobení fyzických nebo psychických útrap nezakládá současně skutkovou podstatu jiného trestného činu, podle níž by mohlo být přísněji trestné, mohou být fyzické nebo psychické útrapy ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku způsobeny z nedbalosti (§ 16 tr. zákoníku) nebo i úmyslně (§ 15 tr. zákoníku). II. Pokud byla činem vykazujícím znaky trestného činu omezování osobní svobody úmyslně způsobena těžká újma na zdraví, není možné posuzovat jej pouze podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, protože při úmyslném způsobení těžké újmy na zdraví jde o souběh trestného činu podle § 171 tr. zákoníku se zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, který je jako samostatná skutková podstata vyjadřující tento znak přísnější. Při hodnocení, která právní úprava je pro obviněného příznivější ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku (§ 16 odst. 1 tr. zák.), je nutné brát v úvahu tuto komplexní právní kvalifikaci vyjádřenou souběhem přečinu podle § 171 odst. 1 a zločinu podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, kterou je nutné porovnávat s tou, jíž byl obviněný soudem prvního stupně uznán vinným podle § 231 odst. 1, 4 tr. zák.